Důstojné místo posledního rozloučení

Důstojné místo posledního rozloučení

Autor: stoadmin
8. 1. 2019
Pro pohřební službu Velatorio de Jove postavili architekti Alfredo Estebanez Garcia a Eduardo Garcia Diaz v Gijonu ve Španělsku jednoduché, ale důstojné místo posledního rozloučení. To je navrženo zcela v duchu tradičního domácího rozloučení se zesnulým. Je to nabídka pro pozůstalé, aby se s nebožtíkem rozloučili potichu, nebo s pohřebním obřadem. Realizace specifických požadavků na stavbu tohoto druhu je řešena z architektonického hlediska zvláště zajímavým způsobem.

Klasický pohřební rituál, kdy je zesnulý jeden nebo dva dny vystaven ve svém domě, už známe v Evropě jen z historických obrazů nebo filmů. Ten umožňoval všechny formy rozloučení - úřední, soukromé, intimní, sólo, v páru, nebo v malých skupinách. Budova pohřebního ústavu Velatorio de Jove v pobřežním městě Gijón ve španělské Asturii je postavena plně v duchu této tradice. S tímto cílem navrhovali autoři projektu i vnitřní prostory obřadní síně - ty podporují a dovolují všechny jednotlivé formy truchlení a posledního rozloučení v jeho nezkreslené a otevřené podobě.

 

Funkční smuteční obřadní síň

Budova, která je zapuštěná v jižním svahu a je téměř 80 metrů dlouhá, vypadá při pohledu ze silnice jako přízemní budova. Nad čtyři metry vysokým terénním navýšením ústí do přístavu velkorysé prosklení. Žádný náboženský symbol nenaznačuje skutečnou funkci budovy. Nápovědou je pouze nenápadný štít pohřebního ústavu blízko vjezdu vozidel v zadní části budovy a vyšší část objektu s parkovištěm. Až odtud, přibližně deset metrů nad úrovní ulice, odhalí budova svůj střešní prostor. Návštěvník vstupuje dovnitř vzadu, prostřednictvím věže ve tvaru krychle, ve které jsou výtah a schody. Za vchodem pak prochází velkým foyer. Poté se náhle ocitne v síni působivé délky, která se otevírá do obou stran. Celá jižní fasáda haly, která je rozdělena na dvě funkční oblasti, se velkoryse otevírá pohledem na městský přístav. V levé části je zóna pro občerstvení, napravo začíná asi 50 metrů dlouhá pasáž, která je rozdělena střešními nosníky a pěti skupinami sedaček, uspořádaných v pravidelných intervalech. Každá z nich označuje vstup do malého, intimního prostoru, jehož součástí je uzavřené atrium, šatna, WC, dva pokoje s čalouněnými sedadly pro pozůstalé a místnost s rakví.

Zesnulý zde zůstává jeden nebo dva dny. Vlastní pohřeb se pak koná na hřbitově. Architektům se podařilo dát veřejnému prostoru nejen tichou důstojnost, ale také příjemnou prostornost a přiměřenou intimitu. Velké a menší místnosti čerpají svou kvalitu z jednoduchosti a poklidu, dokonalé konstrukce a kontrastu světlých a tmavých ploch. 

Denní světlo je vzrušující a navozuje efektní akcenty, využívá přitom světlíky, nádvoří a stínění. Koncepce umělého osvětlení podporuje zónování, strukturování a zvýraznění různých oblastí jak uvnitř, tak i venku. Současně se tady mohou pozůstalí loučit až s pěti zesnulými. Smuteční hosté proto nejsou v tomto prostorném interiéru nutně osamoceni. A pouze ti, kteří to chtějí nebo snesou, vstoupí do "vnitřního kruhu". A i tady si mohou pořád vybrat, zda se podívají na otevřenou rakev nebo ne. Koneckonců, rozloučení není otázkou denominace, a tak slouží tato budova jako nabídka žijícím a na počest zemřelých

Fieldset
Gijon, Španělsko
Autor stavby
Alfredo Estebanez Garcia a Eduardo Garcia

Přihláste se k odběru novinek

Formulár sa odosiela, počkajte prosím...

Přihláste se k odběru novinek

Formulář se odesílá, počkejte prosím...

Sdílejte článek se svými přáteli

Zdařilá rekonstrukce rodinného domu architektů Hany a Radima Horákových v brněnské „Kamence“

Autor: stoadministrator
6. 5. 2021
Manželé – architekti Hana a Radim Horákovi ze studia KAMKAB!NET si v brněnské Kamenné čtvrti přestavěli rodinný dům. „Kamenka“, jak se této zajímavé a v Brně velmi dobře známé čtvrti familiárně říká, vznikla ve dvacátých letech 20. století jako nouzová kolonie na dně uzavřeného lomu. Domy se postupně přestavovaly a vylepšovaly. Dům manželů Horákových, postavený ve 30. letech minulého století, plně odpovídal původní zástavbě – pokojíky byly miniaturní (nejmenší měl šest metrů čtverečních), každý měl jinou výšku podlahy, světlé výšky byly malé (2.15 m). Místnosti byly vlhké a tmavé.

Architekti se rozhodli dům přestavět a současně nenarušit unikátní charakter místa

Snahou navrhované úpravy bylo celou dispozici vyčistit a objekt stavebně oddělit od okolních domů, vybudovat se měly vlastní přípojky technické infrastruktury a navýšit se měla užitná plocha objektu. Zároveň chtěli architekti přinést do interiéru co nejvíce přirozeného světla. Jako nejjednodušší možnost se nabízelo zvednutí celé stavby, což se autorům projektu a současně majitelům domu vzhledem k lokalitě nejevilo jako šťastné řešení. Stavbu chtěli zachovat co nejnižší, proto navrhli zvětšení užitné plochy uskutečnit částečným zastavěním stávajícího dvorku novou jednopodlažní přístavbou.

 

Nová dispozice, větší světlé výšky a více světla v interiéru

V přízemí domu je teď v části pod sedlovou střechou umístěn velký obývací pokoj s jídelním stolem (v této části je prostor zcela otevřen a prosvětlen shora střešními okny) a kuchyňský kout. Odsud lze vejít do malé šatny a po schodišti vystoupat do ložnice, která se vikýřem otevírá ke skále lomu. Z obývacího pokoje jsou navrženy dveře do části s bývalými přístavky, místo kterých je nyní jeden pokoj, sloužící dětem. Pokoj navazuje na malé vnitřní atrium sevřené mezi okolními domy.  V přízemí je také malá lichoběžníková pracovna (reaguje na tvar pozemku), samostatné WC a koupelna, která je uvnitř prosvětlena střešním světlíkem. Atrium osvětluje přes okno i hlavní obytný prostor.

 

Fasádní systém Sto s omítkou pohledově oddělil původní část domu od nové přístavby

Nová přístavba je celá řešena s plochou střechou, stěny jsou sendvičové, kdy pohledové části do exteriéru tvoří vyzdívka z plných pálených cihel z bouracích prací na původním domě. Cihly mají odkazovat na prvotní obyvatele lokality, kteří byli často zaměstnanci nedalekých cihelen, z kterých si stavební materiál nosili. Cihly jsou doplněny o pohledové betony (sokl, atika), které vybíhají do dvora v jednoduchém přestřešení nad venkovním sezením. Ploché střechy jsou pojaté jako zelené extenzivní, nad novou přístavbou jsou doplněné o malou pobytovou terasu.

 

Původní část domu architekti hmotově sjednotili a zjednodušili. Šikmá střecha je pokryta opět plechem, ale nově v antracitové barvě (původní byl červený), která odkazuje na původní použití černých asfaltových pásů jako krytiny u někdejších nouzových domků. Celý původní objem je zateplen minerálním fasádním systémem StoTherm Mineral s kreativní povrchovou úpravou omítkami StoSignature ve vzoru betonu.

Informace o projektu:
Investor: Privátní investor, Brno
Architekt: Ing. arch. Radim Horák, Ing. arch. Hana Horáková, Brno, www.kamkabi.net 
Fotografie: Pavel Barták

Fieldset

Přihláste se k odběru novinek

Formulář se odesílá, počkejte prosím...

Prihláste sa k odberu noviniek

Formulár sa odosiela, počkajte prosím...

Sdílejte článek se svými přáteli