Seznamte se s aktéry letošních November Talks 2018

Seznamte se s aktéry letošních November Talks 2018

Autor: stoadmin
20. 11. 2018
Přednáškový cyklus November Talks odstartoval na pražské Fakultě architektury ČVUT v pondělí 5.11. 2018 francouzský architekt Marc Barani, finalista Evropské ceny za současnou architekturu 2009 (Mies van der Rohe Award) za projekt tramvajového terminálu pro město Nice.

Projekt, který začali zastupitelé Nice výběrem špatného stavebního pozemku, dokázal Marc Barani - vzděláním architekt a antropolog - restartovat tak, že našel vhodnější místo, rozpoznal jeho potenciál a navrhl řešení, které povýšilo projekt technické infrastruktury na ozdravný zásah pro dříve hendikepovanou část města. Nový terminál, včetně budovy údržby, kanceláří, parkoviště a parku se vynořil na místě, od kterého nikdo nic nečekal, mezi dálnicí a sídlištěm ze 70. let 20. století. Svým tvarem se napojil na složité komunikace, využil výhledu na moře a sousednímu sídlišti přidal chybějící veřejný prostor a služby. 

 

Ukázky projektů a realizací kanceláře Marc Barani Architecte

Tramvajový terminál v Nice, Francie, 2007
Foto dokumentace

Parkoviště na letišti v Nice, Francie, 2012
Foto dokumentace

Most Érica Tabarlyho, Nantes, Francie, 2011
Foto dokumentace

Most Renault, Boulogne-Billancourt, Paříž, Francie, 2009
Foto dokumentace

 

Vize i realizace úspěšné slovinské kanceláře Bevk Perovic Arhitekti představil v pondělí 12. listopadu 2018 architekt Vasa J. Perović.Projekty Vasy Peroviće a jeho partnera Matiji Bevka mnohokrát zvítězily v mezinárodních soutěžích a jejich realizace jsou známé svou řemeslnou kvalitou a společenskou zodpovědností. Motto kanceláře „všechno záleží na okolnostech“, ukazuje na význam, který architekti dávají kontextu, jenž v podobě fyzických, společenských, nebo i psychologických aspektů vždy určuje finální podobu a vyznění jejich staveb. „Vždycky myslíme na to, že naše práce končí stavbou/schránkou, která se později může stát rámcem pro osobní vyjádření uživatele. Naše domy jsou jako platformy, na nichž se postupně odvíjí život. Naše architektura jen poskytuje možnosti, nepřináší pevně daná řešení,“vysvětluje Perović. Architekti jsou laureáty Evropské ceny za současnou architekturu pro začínající architekty (2009), Kunstpreis Berlin (2006), několikanásobnými nositeli slovinské Plečnikovy ceny za architekturu. V roce 2012 bylo práci ateliéru věnováno monografické číslo časopisu El Croquis 160: Bevk Perović 2004–2012 Condicionalismo. V Praze se kancelář již jednou prezentovala v roce 2012 výstavou Blow up v Galerii Jaroslava Fragnera v Praze. V současné době spolupracuje s Karlín Group na 3 pražských projektech. Vasa J. Perović je v tomto akademickém roce též hostujícím profesorem na FA ČVUT, jeho společník Matija Bevk byl členem mezinárodní odborné poroty České ceny za architekturu 2017.

 

Ukázky projektů a realizací kanceláře Bevk Perovic Arhitekti jsou k dispozici na následujících odkazech

Soutěž na obytný mrakodrap, Vídeň, 1. cena, 2018
Foto dokumentace

Block B, superlofty Karlín, Praha, 2015 (projekt)
Foto dokumentace

NUK 2, Národní a univerzitní knihovna 2, Lublaň, soutěž 2012, 1. cena
Foto dokumentace

Soutěž na novou galerii a kasematy, Vídeň, 1. cena, 2016
Foto dokumentace

 

O své více než 40leté architektonické a tvůrčí zkušenosti se 19. listopadu 2018 podělí významný argentinsko-katalánský architekt a malíř Mario Corea, přední odborník na zdravotnické stavby, jednu z nejnáročnějších disciplín v architektuře.Mario Corea je zakládajícím partnerem Mario Corea Arquitectura, architektonické kanceláře sídlící v Barceloně a v Buenos Aires. Záběr její práce sahá od rozměrných projektů, jako jsou nemocnice a sportovní stadiony, po menší projekty poliklinik a škol fungujících na lokální úrovni. Kancelář vychází z více než 40leté zkušenosti s tvorbou architektury po celém světě, jejímž hlavním cílem je, aby každý projekt byl skutečným objektem veřejné architektury přispívajícím k městské identitě a smyslu pro místo. „Odjakživa jsem chápal, že na počátku každého projektu je město. Město, které se den za dnem samo přestavuje a my, architekti, máme za úkol vytváření každodenní architektury, která tvoří jeho strukturu a udává scénář každodenního života,“říká Mario Corea. Mario Corea Hon. FAIA studoval architekturu na Universidad del Litoral in Rosario v Argentině a na Graduate School of Design na Harvardu. Svoji praxi začínal v USA v 60. letech u Josepa Lluís Serta a Paula Rudolpha. Je nositelem řady významných mezinárodních cen, čestným členem Amerického institutu architektů (AIA) a laureátem Národní ceny za architekturu, udělované Ministerstvem kultury Argentinské republiky (2016). Mezi lety 1976 a 2007 byl profesorem na Escuela Superior de Arquitectura del Vallès a dalších univerzitách. Od roku 2015 je Mario Corea akademickým ředitelem LA(H)B – Laboratory of Architecture for Healthcare (Laboratoř architektury pro zdravotnictví) v Barceloně, platformy pro výzkum nových konceptů v navrhování zdravotnických staveb. Kromě vývoje modulárních a industrializovaných nemocnic se LA(H)B zaměřuje na vzdělávání architektů ve specializovaných postgraduálních a magisterských studijních programech.

 

Ukázky projektů a realizací kanceláře Mario Corea Arquitectura jsou k dispozici na následujících odkazech

Nemocnice v Mollet del Vallès, Barcelona, Španělsko, 2010
Foto dokumentace

Knihovna Carles Rahola, Girona, Španělsko, 2014
Foto dokumentace

Nemocnice CEMAFE, Santa Fe, Argentina, 2017
Foto dokumentace

Centrum trestního soudnictví, Santa Fe, Argentina, 2017
Foto dokumentace

 

Listopadové vize zakončí 26. listopadu 2018 mladý francouzský architekt Grégoire Zündeljehož ateliér AZC má v portfoliu kromě bytových, občanských a dopravních staveb také obří designové objekty.V souvislosti s vyhlášením výsledků soutěže na nový moderní most přes Seinu informovala francouzská média o tom, že turisté budou moct k Eiffelově věži doskákat! Kancelář AZC do soutěže totiž přihlásila nafukovací trampolínový most, koncipovaný tak, aby lidi bavil a zprostředkoval jim úžasný pocit volnosti a lehkosti. Tvoří ho samonosná konstrukce sestavená ze tří modulů, na principu nafukovacího kruhu o průměru 30 metrů s obří trampolínou uprostřed. V projektu tohoto inovativního městského mostu, jehož prototyp se nyní testuje na jezeře Banyoles ve Španělsku, se výstižně odráží filosofie ateliéru AZC. Věří, že „nejlepší způsob, jak předpovědět budoucnost, je vytvořit ji“ (citát Petera Druckera, zakladatele moderního managementu). Grégoire Zündel a jeho partnerka Irina Cristea patří k nejmladší generaci architektů, které zajímá udržitelnost – rozmanitost – inovace a soulad mezi globálním a lokálním kontextem s cílem zlepšit kvalitu života lidí, napříč obory a měřítky. Jejich kancelář zvítězila v řadě architektonických soutěží, v současné době mají ve výstavbě čtyři stanice metra v Paříži a čtyři v Rennes, a pracují na studii nové stanice do Lyonu. Grégoire Zündel a Irina Cristea jsou autory publikace Time for Play. Why architecture should take happiness seriously (Čas na hru. Proč by architektura měla brát štěstí vážně), vydané renomovaným architektonickým nakladatelství Actar Publishers v roce 2016. 

 

Ukázky projektů a realizací kanceláře AZC jsou k dispozici na následujících odkazech

Skákací most přes Seinu, Paříž, Francie, soutěž ArchTriumph 2012
Foto dokumentace

Stanice pařížského metra, Paříž, Francie, ve výstavbě
Foto dokumentace

Pavilón Míru, Londýn, Velká Británie, soutěž ArchTriumph, realizace 2013
Foto dokumentace

 

Přihláste se k odběru novinek

Formulár sa odosiela, počkajte prosím...

Přihláste se k odběru novinek

Formulář se odesílá, počkejte prosím...

Sdílejte článek se svými přáteli

Zdařilá rekonstrukce rodinného domu architektů Hany a Radima Horákových v brněnské „Kamence“

Autor: stoadministrator
6. 5. 2021
Manželé – architekti Hana a Radim Horákovi ze studia KAMKAB!NET si v brněnské Kamenné čtvrti přestavěli rodinný dům. „Kamenka“, jak se této zajímavé a v Brně velmi dobře známé čtvrti familiárně říká, vznikla ve dvacátých letech 20. století jako nouzová kolonie na dně uzavřeného lomu. Domy se postupně přestavovaly a vylepšovaly. Dům manželů Horákových, postavený ve 30. letech minulého století, plně odpovídal původní zástavbě – pokojíky byly miniaturní (nejmenší měl šest metrů čtverečních), každý měl jinou výšku podlahy, světlé výšky byly malé (2.15 m). Místnosti byly vlhké a tmavé.

Architekti se rozhodli dům přestavět a současně nenarušit unikátní charakter místa

Snahou navrhované úpravy bylo celou dispozici vyčistit a objekt stavebně oddělit od okolních domů, vybudovat se měly vlastní přípojky technické infrastruktury a navýšit se měla užitná plocha objektu. Zároveň chtěli architekti přinést do interiéru co nejvíce přirozeného světla. Jako nejjednodušší možnost se nabízelo zvednutí celé stavby, což se autorům projektu a současně majitelům domu vzhledem k lokalitě nejevilo jako šťastné řešení. Stavbu chtěli zachovat co nejnižší, proto navrhli zvětšení užitné plochy uskutečnit částečným zastavěním stávajícího dvorku novou jednopodlažní přístavbou.

 

Nová dispozice, větší světlé výšky a více světla v interiéru

V přízemí domu je teď v části pod sedlovou střechou umístěn velký obývací pokoj s jídelním stolem (v této části je prostor zcela otevřen a prosvětlen shora střešními okny) a kuchyňský kout. Odsud lze vejít do malé šatny a po schodišti vystoupat do ložnice, která se vikýřem otevírá ke skále lomu. Z obývacího pokoje jsou navrženy dveře do části s bývalými přístavky, místo kterých je nyní jeden pokoj, sloužící dětem. Pokoj navazuje na malé vnitřní atrium sevřené mezi okolními domy.  V přízemí je také malá lichoběžníková pracovna (reaguje na tvar pozemku), samostatné WC a koupelna, která je uvnitř prosvětlena střešním světlíkem. Atrium osvětluje přes okno i hlavní obytný prostor.

 

Fasádní systém Sto s omítkou pohledově oddělil původní část domu od nové přístavby

Nová přístavba je celá řešena s plochou střechou, stěny jsou sendvičové, kdy pohledové části do exteriéru tvoří vyzdívka z plných pálených cihel z bouracích prací na původním domě. Cihly mají odkazovat na prvotní obyvatele lokality, kteří byli často zaměstnanci nedalekých cihelen, z kterých si stavební materiál nosili. Cihly jsou doplněny o pohledové betony (sokl, atika), které vybíhají do dvora v jednoduchém přestřešení nad venkovním sezením. Ploché střechy jsou pojaté jako zelené extenzivní, nad novou přístavbou jsou doplněné o malou pobytovou terasu.

 

Původní část domu architekti hmotově sjednotili a zjednodušili. Šikmá střecha je pokryta opět plechem, ale nově v antracitové barvě (původní byl červený), která odkazuje na původní použití černých asfaltových pásů jako krytiny u někdejších nouzových domků. Celý původní objem je zateplen minerálním fasádním systémem StoTherm Mineral s kreativní povrchovou úpravou omítkami StoSignature ve vzoru betonu.

Informace o projektu:
Investor: Privátní investor, Brno
Architekt: Ing. arch. Radim Horák, Ing. arch. Hana Horáková, Brno, www.kamkabi.net 
Fotografie: Pavel Barták

Fieldset

Přihláste se k odběru novinek

Formulář se odesílá, počkejte prosím...

Prihláste sa k odberu noviniek

Formulár sa odosiela, počkajte prosím...

Sdílejte článek se svými přáteli