Důstojné místo posledního rozloučení
Klasický pohřební rituál, kdy je zesnulý jeden nebo dva dny vystaven ve svém domě, už známe v Evropě jen z historických obrazů nebo filmů. Ten umožňoval všechny formy rozloučení - úřední, soukromé, intimní, sólo, v páru, nebo v malých skupinách. Budova pohřebního ústavu Velatorio de Jove v pobřežním městě Gijón ve španělské Asturii je postavena plně v duchu této tradice. S tímto cílem navrhovali autoři projektu i vnitřní prostory obřadní síně - ty podporují a dovolují všechny jednotlivé formy truchlení a posledního rozloučení v jeho nezkreslené a otevřené podobě.
Funkční smuteční obřadní síň
Budova, která je zapuštěná v jižním svahu a je téměř 80 metrů dlouhá, vypadá při pohledu ze silnice jako přízemní budova. Nad čtyři metry vysokým terénním navýšením ústí do přístavu velkorysé prosklení. Žádný náboženský symbol nenaznačuje skutečnou funkci budovy. Nápovědou je pouze nenápadný štít pohřebního ústavu blízko vjezdu vozidel v zadní části budovy a vyšší část objektu s parkovištěm. Až odtud, přibližně deset metrů nad úrovní ulice, odhalí budova svůj střešní prostor. Návštěvník vstupuje dovnitř vzadu, prostřednictvím věže ve tvaru krychle, ve které jsou výtah a schody. Za vchodem pak prochází velkým foyer. Poté se náhle ocitne v síni působivé délky, která se otevírá do obou stran. Celá jižní fasáda haly, která je rozdělena na dvě funkční oblasti, se velkoryse otevírá pohledem na městský přístav. V levé části je zóna pro občerstvení, napravo začíná asi 50 metrů dlouhá pasáž, která je rozdělena střešními nosníky a pěti skupinami sedaček, uspořádaných v pravidelných intervalech. Každá z nich označuje vstup do malého, intimního prostoru, jehož součástí je uzavřené atrium, šatna, WC, dva pokoje s čalouněnými sedadly pro pozůstalé a místnost s rakví.
Zesnulý zde zůstává jeden nebo dva dny. Vlastní pohřeb se pak koná na hřbitově. Architektům se podařilo dát veřejnému prostoru nejen tichou důstojnost, ale také příjemnou prostornost a přiměřenou intimitu. Velké a menší místnosti čerpají svou kvalitu z jednoduchosti a poklidu, dokonalé konstrukce a kontrastu světlých a tmavých ploch.
Denní světlo je vzrušující a navozuje efektní akcenty, využívá přitom světlíky, nádvoří a stínění. Koncepce umělého osvětlení podporuje zónování, strukturování a zvýraznění různých oblastí jak uvnitř, tak i venku. Současně se tady mohou pozůstalí loučit až s pěti zesnulými. Smuteční hosté proto nejsou v tomto prostorném interiéru nutně osamoceni. A pouze ti, kteří to chtějí nebo snesou, vstoupí do "vnitřního kruhu". A i tady si mohou pořád vybrat, zda se podívají na otevřenou rakev nebo ne. Koneckonců, rozloučení není otázkou denominace, a tak slouží tato budova jako nabídka žijícím a na počest zemřelých
Přihláste se k odběru novinek
Prihlásiť sa k newsletteruPřihláste se k odběru novinek
Přihlásit se k newsletteruSdílejte článek se svými přáteli
Tweet
Olympijská vesnice pro Zimní olympiádu mládeže v Innsbrucku
Olympijská vesnice byla umístěna na pozemcích bývalých kasáren, pojmenovaných po polním maršálovi Erzherzogu Eugenovi, které byly postaveny v letech 1935-1937. Z architektonické soutěže vyšlo na jaře 2009 vítězně konsorcium architektů z Reitter Architekten zt GmbH a Eck & Reiter. Jejich návrh předpokládal výstavbu šesti až osmipodlažních budov, které by příliš nezahustily vymezené území a poskytly dostatek volného prostoru. Jejich návrh počítal s 13 budovami ve tvaru krychle, každá z cca 30 bytovými jednotkami.
Reitter Architekten a Eck & Reiter, kteří byli zodpovědní za celkovou urbanistickou koncepci, nakonec navrhlo sedm z těchto bytových domů, projekt šesti dalších budov převzali architekti z DIN A4 Architektur ZT GmbH. Každá ze tří krychlí tvoří skupinu, která sdílí společné nádvoří. Zvláštní postavení má pouze 13. dům, který se nachází na severovýchodě lokality: v něm sídlí policejní stanice Innsbruck - Reichenau a jsou zde i byty pro seniory. Zarovnání budov v severovýchodní a jihozápadní ose umožňuje optimální využití přirozených světelných podmínek a vyhýbá se bytům v čistě severně orientovaném prostoru. Budovy jsou pootočeny o 45 ° od jihu a eliminují tak výskyt apartmánů se striktně severní orientací. Odstupňování budov od šesti do osmi podlaží navíc snižuje vzájemné stínění. V rozích budov se do krychlových těles zařezávají tepelně izolované kryté terasy. Čtyři trojice budov se soustřeďují kolem nádvoří různých velikostí s odstupňovanými úrovněmi otevřenosti, které snadno od sebe odlišují různé povrchy a textury. V severovýchodní části celého komplexu, kde se nachází policejní stanice, těsně u innsbrucké General-Eccher-Straße, je umístěno vstupní nádvoří.
Jádro komplexu tvoří velké centrální nádvoří o půdorysu 60 x 40 m. Pocit středobodu posiluje i koncept zeleného prostoru: ten je orámovaný hustě rostoucími stromy, přičemž samotné centrum je otevřenější a je volně pokryté nízko rostoucími rostlinami. Posezení, malé pavilony a pergoly definují strategicky významná místa. Součástí zázemí je i hřiště a podzemní parkoviště s 509 parkovacími místy.
Na fasádách budov dominují francouzská okna a rohové lodžie, umožňující výhled ve dvou směrech. Kromě toho lodžie přirozené rozšiřují interiér a usnadňují cestu slunečním paprskům do bytu. Fasády budov s odstínem slonovinové barvy jsou zatepleny fasádními zateplovacími systémy StoTherm Mineral a StoTherm Vario. Produkty Sto se skvěle uplatnily i v interiéru bytových jednotek, kde jsou použity na stěnách (interiérové barvy) a podlahách (laky).
Projekt:
Olympijská vesnice v Innsbrucku, poté bytový komplex
Dokončení:
2012
Architekti:
Reitter Architekten + Eck & Reiter / DIN A4, Innsbruck
Realizace:
Haga Bau- und Putz, Tulfes / Göls Beschichtung, Kufstein
Investor:
Neue Heimat Tirol, Innsbruck
Kompetence Sto:
StoTherm Mineral, StoTherm Vario, vnitřní barvy StoPrim Color, StoColor Plus, StoColor Latex 4000, vodou ředitelný lak StoPox WL 100
