Důstojné místo posledního rozloučení
Klasický pohřební rituál, kdy je zesnulý jeden nebo dva dny vystaven ve svém domě, už známe v Evropě jen z historických obrazů nebo filmů. Ten umožňoval všechny formy rozloučení - úřední, soukromé, intimní, sólo, v páru, nebo v malých skupinách. Budova pohřebního ústavu Velatorio de Jove v pobřežním městě Gijón ve španělské Asturii je postavena plně v duchu této tradice. S tímto cílem navrhovali autoři projektu i vnitřní prostory obřadní síně - ty podporují a dovolují všechny jednotlivé formy truchlení a posledního rozloučení v jeho nezkreslené a otevřené podobě.
Funkční smuteční obřadní síň
Budova, která je zapuštěná v jižním svahu a je téměř 80 metrů dlouhá, vypadá při pohledu ze silnice jako přízemní budova. Nad čtyři metry vysokým terénním navýšením ústí do přístavu velkorysé prosklení. Žádný náboženský symbol nenaznačuje skutečnou funkci budovy. Nápovědou je pouze nenápadný štít pohřebního ústavu blízko vjezdu vozidel v zadní části budovy a vyšší část objektu s parkovištěm. Až odtud, přibližně deset metrů nad úrovní ulice, odhalí budova svůj střešní prostor. Návštěvník vstupuje dovnitř vzadu, prostřednictvím věže ve tvaru krychle, ve které jsou výtah a schody. Za vchodem pak prochází velkým foyer. Poté se náhle ocitne v síni působivé délky, která se otevírá do obou stran. Celá jižní fasáda haly, která je rozdělena na dvě funkční oblasti, se velkoryse otevírá pohledem na městský přístav. V levé části je zóna pro občerstvení, napravo začíná asi 50 metrů dlouhá pasáž, která je rozdělena střešními nosníky a pěti skupinami sedaček, uspořádaných v pravidelných intervalech. Každá z nich označuje vstup do malého, intimního prostoru, jehož součástí je uzavřené atrium, šatna, WC, dva pokoje s čalouněnými sedadly pro pozůstalé a místnost s rakví.
Zesnulý zde zůstává jeden nebo dva dny. Vlastní pohřeb se pak koná na hřbitově. Architektům se podařilo dát veřejnému prostoru nejen tichou důstojnost, ale také příjemnou prostornost a přiměřenou intimitu. Velké a menší místnosti čerpají svou kvalitu z jednoduchosti a poklidu, dokonalé konstrukce a kontrastu světlých a tmavých ploch.
Denní světlo je vzrušující a navozuje efektní akcenty, využívá přitom světlíky, nádvoří a stínění. Koncepce umělého osvětlení podporuje zónování, strukturování a zvýraznění různých oblastí jak uvnitř, tak i venku. Současně se tady mohou pozůstalí loučit až s pěti zesnulými. Smuteční hosté proto nejsou v tomto prostorném interiéru nutně osamoceni. A pouze ti, kteří to chtějí nebo snesou, vstoupí do "vnitřního kruhu". A i tady si mohou pořád vybrat, zda se podívají na otevřenou rakev nebo ne. Koneckonců, rozloučení není otázkou denominace, a tak slouží tato budova jako nabídka žijícím a na počest zemřelých
Přihláste se k odběru novinek
Prihlásiť sa k newsletteruPřihláste se k odběru novinek
Přihlásit se k newsletteruSdílejte článek se svými přáteli
Tweet
Nová podoba staré Mlýnice v Bratislavě
Skvost, který investorovi utkvěl v paměti
Budova mlýnice byla postavena v polovině 60. let minulého století a až do roku 1992, dokdy výroba fungovala, se v ní mísily příměsi do betonových kvádrů. Nevyužívanou mlýnici objevil Oto Bortlík, společník a jednatel slovensko-rakouské stavební firmy Ise v roce 2010. Už tehdy mu jako stavbaři díky své podobě a použitým materiálům a postupům utkvěla v paměti. O pět let později se zde náhodou ocitl znovu a začal zkoumat, komu nemovitosti patří, zda jsou na prodej, co zde bylo v minulosti a zda není pozemek kontaminován. Následně si vše přepočítal, konzultoval s rakouskými partnery ve firmě, objekt od původního majitele odkoupil a začal připravovat přestavbu.
Záměrem bylo zachovat maximum z původní budovy a nezasáhnout do její podstaty
Se svým plánem oslovil architekty Štefana Polakoviča a Lukáša Kordíka z ateliéru GutGut. I když do té doby s nimi nespolupracoval, znal jejich práci a věděl, že mají svůj rukopis. Důležitá byla i zkušenost ateliéru s rekonstrukcí paneláku v Rimavské Sobotě, za kterou dostali v roce 2014 architektonickou cenu CE.ZA.AR. Spolupráci na projektu si obě strany pochvalovali. Architekti přinesli koncept a během celého procesu projektování s investorem diskutovali a hledali optimální řešení z hlediska ceny, designu a architektury, aby byly vzájemně spokojeni. Od začátku bylo záměrem zachovat maximum z původní budovy a nezasáhnout do její podstaty, pro kterou ji koupili. Zároveň však také maximálně využít, co nabízí. Podařilo se to díky vložení různých přemostění a dalších úrovní, přičemž zůstalo zachováno centrální atrium. Projekt získal pravomocné stavební povolení a bourací povolení nepotřebnou přístavbu v březnu 2016 a hlavní objekt se začal kolaudovat koncem června 2017.
Nové centrum nabízí eventové prostory, kanceláře a loftové byty
Návštěvník multifunkční Mlýnice na Turbínové ulici najde v přízemí eventový prostor s plochou přes 700 čtverečních metrů, doplněný o menší uzavřený prostor s téměř stovkou čtverečních metrů pro VIP prostory. Na čtyřech patrech jsou kanceláře a coworkingové prostory a na dvou horních patrech je šest loftů s výměrami od 69 do 103 čtverečních metrů (ke každému z bytů přísluší terasa). Kanceláře mají plochu téměř 2 100 m2, která je rozdělena do 16 prostor od 42 do 283 m2, přičemž dvě z těchto prostor jsou coworkingové centra. Součástí areálu je i sousední Silo, které se v druhé fázi změní na kanceláře s užitnou plochou 547 m2.
Zateplení fasády se systémem STX.THERM ALFA
Zateplovací systém na bázi polystyrenových izolačních desek představuje nejrozšířenější řešení zateplení v České republice i v celé Evropě. Systém STX.THERM ALFA, použitý v průběhu obnovy staré mlýnice v Bratislavě, je jeden z nejkvalitnějších zateplovacích systémů (ETICS) na trhu. Od roku 1996 se s ním zateplilo více než 10 milionů m² ploch v České republice a na Slovensku. K výhodám tohoto systému patří nízké zatížení konstrukce budovy a relativně nenáročné provedení zateplení.
Objekt:
Přestavba mlýnice
Místo:
Bratislava, Turbínová ulice
Realizace:
2016-2017
Architekti:
GUTGUT s. r. o., Bratislava
Investor:
ise s.r.o., Bratislava
Kompetence Sto:
Zateplovací systém na bázi polystyrenových izolačních desek STX.THERM ALFA
Fotografie:
Tomáš Malý
