Důstojné místo posledního rozloučení
Klasický pohřební rituál, kdy je zesnulý jeden nebo dva dny vystaven ve svém domě, už známe v Evropě jen z historických obrazů nebo filmů. Ten umožňoval všechny formy rozloučení - úřední, soukromé, intimní, sólo, v páru, nebo v malých skupinách. Budova pohřebního ústavu Velatorio de Jove v pobřežním městě Gijón ve španělské Asturii je postavena plně v duchu této tradice. S tímto cílem navrhovali autoři projektu i vnitřní prostory obřadní síně - ty podporují a dovolují všechny jednotlivé formy truchlení a posledního rozloučení v jeho nezkreslené a otevřené podobě.
Funkční smuteční obřadní síň
Budova, která je zapuštěná v jižním svahu a je téměř 80 metrů dlouhá, vypadá při pohledu ze silnice jako přízemní budova. Nad čtyři metry vysokým terénním navýšením ústí do přístavu velkorysé prosklení. Žádný náboženský symbol nenaznačuje skutečnou funkci budovy. Nápovědou je pouze nenápadný štít pohřebního ústavu blízko vjezdu vozidel v zadní části budovy a vyšší část objektu s parkovištěm. Až odtud, přibližně deset metrů nad úrovní ulice, odhalí budova svůj střešní prostor. Návštěvník vstupuje dovnitř vzadu, prostřednictvím věže ve tvaru krychle, ve které jsou výtah a schody. Za vchodem pak prochází velkým foyer. Poté se náhle ocitne v síni působivé délky, která se otevírá do obou stran. Celá jižní fasáda haly, která je rozdělena na dvě funkční oblasti, se velkoryse otevírá pohledem na městský přístav. V levé části je zóna pro občerstvení, napravo začíná asi 50 metrů dlouhá pasáž, která je rozdělena střešními nosníky a pěti skupinami sedaček, uspořádaných v pravidelných intervalech. Každá z nich označuje vstup do malého, intimního prostoru, jehož součástí je uzavřené atrium, šatna, WC, dva pokoje s čalouněnými sedadly pro pozůstalé a místnost s rakví.
Zesnulý zde zůstává jeden nebo dva dny. Vlastní pohřeb se pak koná na hřbitově. Architektům se podařilo dát veřejnému prostoru nejen tichou důstojnost, ale také příjemnou prostornost a přiměřenou intimitu. Velké a menší místnosti čerpají svou kvalitu z jednoduchosti a poklidu, dokonalé konstrukce a kontrastu světlých a tmavých ploch.
Denní světlo je vzrušující a navozuje efektní akcenty, využívá přitom světlíky, nádvoří a stínění. Koncepce umělého osvětlení podporuje zónování, strukturování a zvýraznění různých oblastí jak uvnitř, tak i venku. Současně se tady mohou pozůstalí loučit až s pěti zesnulými. Smuteční hosté proto nejsou v tomto prostorném interiéru nutně osamoceni. A pouze ti, kteří to chtějí nebo snesou, vstoupí do "vnitřního kruhu". A i tady si mohou pořád vybrat, zda se podívají na otevřenou rakev nebo ne. Koneckonců, rozloučení není otázkou denominace, a tak slouží tato budova jako nabídka žijícím a na počest zemřelých
Přihláste se k odběru novinek
Prihlásiť sa k newsletteruPřihláste se k odběru novinek
Přihlásit se k newsletteruSdílejte článek se svými přáteli
Tweet
Vršovický dům s apsidou prošel zdařilou rekonstrukcí
Přesun schodiště z apsidy do středu domu dal domu novou podobu
Apsida se stala nedílnou součástí obytné plochy - v přízemí jako budoár v nejtěsnějším kontaktu se zahradou, ve 2. NP je v ní prostorná koupelna, na kterou uvnitř dispozice nebylo místo, a v posledním třetím nadzemním podlaží umožnila vytvořit atraktivní pokojík pro vnuka. Využitím apsidy pro život se dům dostal do intenzivního kontaktu se zahradou, který je podpořen také novými francouzskými okny z pokojů v základním těle domu.
Přízemní obytná kuchyně s výstupem na dvoreček je průchozí a společná, zbývající dvě podlaží disponují možností nezávislého provozu, což vyplynulo ze zpřesněných požadavků (proto dvě ramena schodiště, nikoliv jednoramenná „obíhačka“). Pod a nad přímými rameny schodištěm jsou na střídačku umístěny úložné prostory a menší koupelny / WC. Veškerá technologie včetně domovního vysavače a větší zásoby potravin se nachází v suterénu. Ten se nachází pouze pod částí domu a je přístupný poklopem ze dvora. Přízemí je od sklepa a od terénu odděleno provětrávanou konstrukcí podlahy, která slouží jako perfektní hydroizolace.
Kompletní obnovu vyžadovala také uliční a dvorní část fasády
Autorka projektu vycházela při úpravě fasády z nálezu v archivu, kde byla stopa po nařízení odstranění odpadávajících štuků. Jejich podoba se však nedochovala a týmu z atelieru BY architects zůstala „na krku“ toho času již také odpadávající břízolitová omítka s bordó pruhem. Při rekonstrukci kompletně zachovali figuru původních okenních otvorů, která opatřili prvotřídními špaletovými okny. Rozloučili se s luxfery z doby socialistické přestavby nad vstupem a do průčelí vložili kompaktní objekt vstupních dveří a křídlo s nadsvětlíkem.
Plastické prvky, omítky a barvy Sto daly domu finální tvář
Uliční fasáda je členěna na sokl vstupního podlaží, který je obložen frézovanými plastickými deskami StoDeco (desky s profilovanými drážkami), opatřenými finálním nátěrem. Nad soklem je uliční fasáda tvořena dvěma vrstvami omítek v odstínu 16285 z kolekce Sto Architectural Colours (AC), která rozšiřuje standardní systém StoColor s jeho 800 nuancemi o dalších 300 minerálních odstínů.
Díky jejich minerálním a mimořádně světlostálým pigmentům se tyto barvy chlubí světlostálostí třídy A1 (podle Fb kódu). První vrstva uliční fasády 2.NP je z vrchní omítky StoSilco K 1,5, na ni byla nanesena druhá vrstva z finální modelační omítky StoSilco MP. Silikonově pryskyřičná vrchní omítka StoSilco K 1,5 tvoří i povrch dvorní části fasády.
Objekt: rekonstrukce rodinného domu, Praha-Vršovice
Klient: soukromá osoba
Architekt: Markéta Zdebská, BY architects, spol. s r.o. spolupráce Marek Žáček, Jana Horecká
Realizace: 2016
Kompetence Sto:
- plastické prvky StoDeco (sokl uliční části fasády)
- silikonově pryskyřičná vrchní omítka StoSilco® K
- silikonově pryskyřičná finální modelační omítka StoSilco® MP
Foto: Alexandra Timpow - Alex Shoots Buildings
