
Výrazná architektonická gesta a nápadná dvojdílná úprava fasády na škole pro neslyšící mladistvé v Nantes
Institut La Persagotiére, který se stará o neslyšící mladistvé, navazuje na činnost hluchoněmého francouzského pedagoga René Dunana. V roce 1824 založil první školu ve svých soukromých prostorech, které však už zanedlouho nedostačovaly. Později instituce sídlila pod jménem La Persagotiére ve starém zámku na břehu řeky Sévre, který je obklopen bohatě osázenými a botanicky jedinečným parkem. Nyní byly tyto prostory modernizovány a škola byla umístěna do vlastní budovy institutu, jejíž úprava vychází z potřeb často zcela neslyšících osob.
Zadání urbanistů: rozšířit a upravit park v souladu s plánovaným rozvojem místa a města
Nová budova školy vytváří v dialogu s kapličkou a zámkem třetí pozoruhodný prvek v parku a současně respektuje prostředí plné rostlin, keřů a stromů. S citem jsou do lokality zakomponovány i specifické venkovní prostory: hřiště, nádvoří či parkování. Nádvoří zajišťuje jednoznačné oddělení pěší a automobilové dopravy. Parkování je zřízeno jako mýtina v zeleném prostředí.
Úkol pro architekty: navrhněte jednotný a identifikovatelný celek, nabízející otevřené srdce
Komplex je rozdělen do tří centrálních budov, které jsou propojeny se světlou, na obě strany otevřenou halou. Budovy navíc vytvářejí řadu dalších meziprostor, které celý komplex rozvolňují a dodávají mu požadovanou otevřenost. Uspořádání dvou objektů na přední straně symbolizuje otevřené paže, čímž se zdůrazňuje vstřícnost, pohostinnost a přátelství. Budova je důrazně otevřená zevnitř i zevnitř, což usnadňuje orientaci obyvatelům i návštěvníkům školy. Pozornost zaměřená na zrak byla upřednostňována s ohledem na to, že sluchově postižení se drží zejména toho, co vidí.
Světlo, přehlednost, otevřenost a perspektiva při zachování soukromí
Vstup do haly je přímým rozšířením krytého nádvoří, které vede podél dokumentačního centra. Hala je skutečným srdcem projektu, hravým, barevným, „organickým“ a smyslným, a byla navržena jako místo pospolitosti a identifikace, usnadňující vzájemné diskuse. Oko návštěvníka se tady snadno a rychle orientuje nejen uvnitř, ale z otevřené a světlé haly je dobře vidět i nádvoří a parkoviště.
Použité materiály rezonují s vnější hmotou školy
Fasádu rozehrávají dva zásadně se lišící materiály: zatímco fasády směrem do parku ze strukturovaných a glazovaných betonových prefabrikátů opticky propojují tuto novou stavbu s minerálními fasádami kapličky a zámku, které parku dominují, nepravidelně uspořádané pestré skleněné desky dodávají komplexu bohatý a hravý výraz, přinášející teplo a veselost. Tato „hravá“ část fasády je realizována předsazeným odvětrávaným fasádním systém StoVentec Glass, který i na škole v Nantes opět prokázal, že poskytuje výjimečné možnosti pro vzhled fasády. Prefabrikované skleněné prvky mohou být vyráběny v různých velikostech do cca 6 m2 a dávají nekonečnou svobodu tvorby z hlediska tvaru, barvy a jednotlivých motivů. Sklo je navíc extrémně odolné vůči povětrnostním vlivům a 100% recyklovatelné.
Informace o projektu
Architekt: forma6, Nantes
Místo: Rue du Frére Louis, Nantes
Realizace: Engie Axima, Paříž/Nantes
Kompetence Sto: předsazená provětrávaná fasáda (StoVentec Glass)
Foto: Patrick Miara, Nantes, Hadrien Brunner, Pornichet, Loire-Atlantique
Přihláste se k odběru novinek
Prihlásiť sa k newsletteruPřihláste se k odběru novinek
Přihlásit se k newsletteruSdílejte článek se svými přáteli
Tweet
Papír ovlivnil podobu rekonstruovaného Muzea papíru v německém Dürenu
Skládání jako stavební princip je tématem od 90. let, ve svých pracích se jim zabývaly Zaha Hadid a Frank Gehry. Díky hladké, zářivě bílé omítnuté fasádě stavba vystupuje ze svého okolí - špička na úzké čelní fasádě je jasným architektonickým prohlášením. Inspiračním zdrojem nové architektury byly tři archetypy papíru: fasáda a okna působí jako skládaný papír, nápis na muzeu byl vytisknut do vnějšího pláště a v závislosti na úhlu pohledu a dopadu světla jsou na fasádě viditelné „vodoznaky“. Velké P nad vstupem je jedním z nejstarších známých vodoznaků, kterým kdysi výrobci papíru označovali své dílo. Také tah písma nápisu „Muzeum papíru Düren“ přitahuje pohledy. Ve dvou verzích, bílá na bílé, ale hladká omítka na drsné, v latince, ale jedním řádkem i v Braillově písmu poukazuje nápis na to, že tento dům chce oslovit svou výstavou také nevidomé a zrakově postižené návštěvníky.
Spára, která obepíná celou budovu, zdůrazňuje lehkost papíru jako materiálu a vyzdvihuje muzeum z okolní zástavby. Díky přístavbě získalo zařízení novy vstup vhodný pro muzeum a kromě toho se posunulo blíže k nedalekému Muzeu Leopolda Hoesche. Klaus Hollenbeck navíc vytvořil pro rekonstrukci a rozšíření Muzea papíru novou prostorovou a energetickou koncepci. Díky přístavbě druhého poschodí se celková plocha zvětšila z původních 400 m2 na současných 900 metrů čtverečních.
Investor: Město Düren, Německo
Architekt: Hollenbeck Architektur, Kolín n. Rýnem, Německo
Místo: Wallstrafse 2-8, Düren, Německo
Kompetence firmy Sto:
- předsazená provětrávaná fasáda s bezespárou omítkou na vnitřní nosné konstrukci bez tepelných mostů,
- fasádní barva bez biocidních látek s účinkem proti řasám a plísním, založeném na bionické bázi (StoColor Dryonic)
Realizační firma: Hubert Schleicher GmbH, Cáchy, Anstrich Wilden GmbH, Cáchy, Německo;
Fotografie: Guido Erbring, Kolín n. Rýnem, Německo



























