
Výrazná architektonická gesta a nápadná dvojdílná úprava fasády na škole pro neslyšící mladistvé v Nantes
Institut La Persagotiére, který se stará o neslyšící mladistvé, navazuje na činnost hluchoněmého francouzského pedagoga René Dunana. V roce 1824 založil první školu ve svých soukromých prostorech, které však už zanedlouho nedostačovaly. Později instituce sídlila pod jménem La Persagotiére ve starém zámku na břehu řeky Sévre, který je obklopen bohatě osázenými a botanicky jedinečným parkem. Nyní byly tyto prostory modernizovány a škola byla umístěna do vlastní budovy institutu, jejíž úprava vychází z potřeb často zcela neslyšících osob.
Zadání urbanistů: rozšířit a upravit park v souladu s plánovaným rozvojem místa a města
Nová budova školy vytváří v dialogu s kapličkou a zámkem třetí pozoruhodný prvek v parku a současně respektuje prostředí plné rostlin, keřů a stromů. S citem jsou do lokality zakomponovány i specifické venkovní prostory: hřiště, nádvoří či parkování. Nádvoří zajišťuje jednoznačné oddělení pěší a automobilové dopravy. Parkování je zřízeno jako mýtina v zeleném prostředí.
Úkol pro architekty: navrhněte jednotný a identifikovatelný celek, nabízející otevřené srdce
Komplex je rozdělen do tří centrálních budov, které jsou propojeny se světlou, na obě strany otevřenou halou. Budovy navíc vytvářejí řadu dalších meziprostor, které celý komplex rozvolňují a dodávají mu požadovanou otevřenost. Uspořádání dvou objektů na přední straně symbolizuje otevřené paže, čímž se zdůrazňuje vstřícnost, pohostinnost a přátelství. Budova je důrazně otevřená zevnitř i zevnitř, což usnadňuje orientaci obyvatelům i návštěvníkům školy. Pozornost zaměřená na zrak byla upřednostňována s ohledem na to, že sluchově postižení se drží zejména toho, co vidí.
Světlo, přehlednost, otevřenost a perspektiva při zachování soukromí
Vstup do haly je přímým rozšířením krytého nádvoří, které vede podél dokumentačního centra. Hala je skutečným srdcem projektu, hravým, barevným, „organickým“ a smyslným, a byla navržena jako místo pospolitosti a identifikace, usnadňující vzájemné diskuse. Oko návštěvníka se tady snadno a rychle orientuje nejen uvnitř, ale z otevřené a světlé haly je dobře vidět i nádvoří a parkoviště.
Použité materiály rezonují s vnější hmotou školy
Fasádu rozehrávají dva zásadně se lišící materiály: zatímco fasády směrem do parku ze strukturovaných a glazovaných betonových prefabrikátů opticky propojují tuto novou stavbu s minerálními fasádami kapličky a zámku, které parku dominují, nepravidelně uspořádané pestré skleněné desky dodávají komplexu bohatý a hravý výraz, přinášející teplo a veselost. Tato „hravá“ část fasády je realizována předsazeným odvětrávaným fasádním systém StoVentec Glass, který i na škole v Nantes opět prokázal, že poskytuje výjimečné možnosti pro vzhled fasády. Prefabrikované skleněné prvky mohou být vyráběny v různých velikostech do cca 6 m2 a dávají nekonečnou svobodu tvorby z hlediska tvaru, barvy a jednotlivých motivů. Sklo je navíc extrémně odolné vůči povětrnostním vlivům a 100% recyklovatelné.
Informace o projektu
Architekt: forma6, Nantes
Místo: Rue du Frére Louis, Nantes
Realizace: Engie Axima, Paříž/Nantes
Kompetence Sto: předsazená provětrávaná fasáda (StoVentec Glass)
Foto: Patrick Miara, Nantes, Hadrien Brunner, Pornichet, Loire-Atlantique
Přihláste se k odběru novinek
Prihlásiť sa k newsletteruPřihláste se k odběru novinek
Přihlásit se k newsletteruSdílejte článek se svými přáteli
Tweet
Nové vícegenerační bytové domy Eigene Scholle II v Halle nabízí vysokou kvalitu a cenově dostupné bydlení
Nová, živá a dostupná rezidenční výstavba pro více generací
Díky vícegeneračnímu projektu „Eigene Scholle II“ vznikla v Halle v blízkosti školy nová živá rezidenční čtvrť. Pět budov s celkem 57 byty je uspořádáno kolem centrálního sdíleného zeleného prostoru, charakteristického vysokou ekologickou kvalitou. Tři z nich byly postaveny podél linie ulice přesně v duchu zahradního města, zbývající dvě budovy navazuji na vnitřní strukturu sousední jižní zástavby a vytvářejí dva zahradní dvorky. Směrem do ulice interpretuji třípatrové budovy nově a tvůrčím způsobem okolní fasády, využívají cíleně rozmístěná velkoformátová okna s širokými parapety, vhodnými na sezení, která se střídají s okny zapuštěnými hluboko do fasády. Při volbě materiálu kladli architekti důraz na důstojné stárnutí a nadčasovou úpravu. Pomoci různých textur vytvořili proměnlivou hru světla a stínu, která kopíruje měnící se denní i roční období. Na fasádách se střídají nevrstvené omítky s kartáčovanou strukturou, hluboká, hladce omítnutá ostění a zapuštěné, hladké eloxované plochy. Půdorysy jsou otevřené a zároveň kompaktní. Prostřednictvím zvednutých galerií bylo možné optimálně využít i celý objem střechy. Budovy mají díky stylové prosté fasádě a velkoformátovým oknům jednoduchý a současně pestrý design. Fasáda s rýhovanou omítkou a zateplená špičkovým fasádním zateplovacím systémem StoTherm Classic působí zdrženlivé, ale spolu s kvalitním provedením oplocení pozemku oslovuje kolemjdoucí.
Designově otevřené místnosti a využití horních pater jako galerijních prostor nabízí rozmanité půdorysy
Ty osloví různé skupiny uživatelů a z dlouhodobého hlediska zajistí pestrou strukturu obyvatel bytových domů. Tomu přispívá I skutečnost, že bytové družstvo i přes důraz na kvalitu architektury a použitých materiálů dokázalo udržet ceny nájemného na přijatelné úrovni. Předností projektu je také přesvědčivý design, využívající sériově prefabrikované komponenty. Dřevěné sedací prvky na schodišti podporují vzájemnou komunikaci obyvatel domu. Zapojení členů družstva do procesu návrhu ocenila ve svém hodnocení i jury letošního ocenění Deutscher Bauherrenpreis. Na porotu také zapůsobilo, jak menší bytové družstvo dokázalo ve vysoké kvalitě realizovat moderní formy bytové výstavby.
Informace o projektu:
Investor: GWG „Eigene Scholle II", Halle, Německo
Architekt: Enke Wulf architekten, Berlin
Místo: Diesterwegstralse 37, Halle
Kompetence firmy Sto: zateplovací fasádní systém (StoTherm Classic) s omítkou s kartáčovanou texturou
Realizační firma: Steffen Kirchner Maler, Triebes
Fotografie: Christian Gunther, Lipsko a Christian Richters, Berlin

























