Institut La Persagotiére, který se stará o neslyšící mladistvé, navazuje na činnost hluchoněmého francouzského pedagoga René Dunana. V roce 1824 založil první školu ve svých soukromých prostorech, které však už zanedlouho nedostačovaly. Později instituce sídlila pod jménem La Persagotiére ve starém zámku na břehu řeky Sévre, který je obklopen bohatě osázenými a botanicky jedinečným parkem. Nyní byly tyto prostory modernizovány a škola byla umístěna do vlastní budovy institutu, jejíž úprava vychází z potřeb často zcela neslyšících osob.

Zadání urbanistů: rozšířit a upravit park v souladu s plánovaným rozvojem místa a města

Nová budova školy vytváří v dialogu s kapličkou a zámkem třetí pozoruhodný prvek v parku a současně respektuje prostředí plné rostlin, keřů a stromů. S citem jsou do lokality zakomponovány i specifické venkovní prostory: hřiště, nádvoří či parkování. Nádvoří zajišťuje jednoznačné oddělení pěší a automobilové dopravy. Parkování je zřízeno jako mýtina v zeleném prostředí.

Úkol pro architekty: navrhněte jednotný a identifikovatelný celek, nabízející otevřené srdce

Komplex je rozdělen do tří centrálních budov, které jsou propojeny se světlou, na obě strany otevřenou halou. Budovy navíc vytvářejí řadu dalších meziprostor, které celý komplex rozvolňují a dodávají mu požadovanou otevřenost. Uspořádání dvou objektů na přední straně symbolizuje otevřené paže, čímž se zdůrazňuje vstřícnost, pohostinnost a přátelství. Budova je důrazně otevřená zevnitř i zevnitř, což usnadňuje orientaci obyvatelům i návštěvníkům školy. Pozornost zaměřená na zrak byla upřednostňována s ohledem na to, že sluchově postižení se drží zejména toho, co vidí.

Světlo, přehlednost, otevřenost a perspektiva při zachování soukromí

Vstup do haly je přímým rozšířením krytého nádvoří, které vede podél dokumentačního centra. Hala je skutečným srdcem projektu, hravým, barevným, „organickým“ a smyslným, a byla navržena jako místo pospolitosti a identifikace, usnadňující vzájemné diskuse. Oko návštěvníka se tady snadno a rychle orientuje nejen uvnitř, ale z otevřené a světlé haly je dobře vidět i nádvoří a parkoviště.

Použité materiály rezonují s vnější hmotou školy

Fasádu rozehrávají dva zásadně se lišící materiály: zatímco fasády směrem do parku ze strukturovaných a glazovaných betonových prefabrikátů opticky propojují tuto novou stavbu s minerálními fasádami kapličky a zámku, které parku dominují, nepravidelně uspořádané pestré skleněné desky dodávají komplexu bohatý a hravý výraz, přinášející teplo a veselost. Tato „hravá“ část fasády je realizována předsazeným odvětrávaným fasádním systém StoVentec Glass, který i na škole v Nantes opět prokázal, že poskytuje výjimečné možnosti pro vzhled fasády. Prefabrikované skleněné prvky mohou být vyráběny v různých velikostech do cca 6 m² a dávají nekonečnou svobodu tvorby z hlediska tvaru, barvy a jednotlivých motivů. Sklo je navíc extrémně odolné vůči povětrnostním vlivům a 100% recyklovatelné.