Fasáda s omítkou odrážející světlo na muzeu umění a aut v německém Singenu
Muzeum veteránů a moderního umění zvýšilo atraktivitu města mezi turisty
Ačkoli město Singen leží nedaleko Bodamského jezera, nepatří dosud mezi ty nejžádanější turistické cíle. Silná je zdejší orientace na průmysl a chybí zde i oblíbené pobřežní promenády. V roce 2013 byla ve městě dokončena novostavba muzea MAC – Museum Art & Cars a Singen tak učinil první krok k tomu, aby přilákal nové návštěvníky. Poté následovala další výstavní budova MAC 2, ve které je, podobně jako v prvním muzeu, vystaven výběr automobilových veteránů v kompozici se sbírkami moderního umění nadace Südwestdeutsche Kunststiftung. Obě muzea podpořil manželský pár Hermanna Maiera a Gabriely Unbehaun-Maier, který svěřil návrh obou budov místnímu architektovi Danielu Binderovi.
Monumentální architektura čerpá inspiraci v okolní krajině
Znalec římského filozofa a politika Senecy si tady snadno vybaví jeho výrok o tom, že každé umění je nápodobou přírody. Zatímco u první budovy se zvlněnými tvary byla inspirací místní krajina a nedaleká zřícenina hradu, u druhého muzea s hranatými stěnami zaujaly architekta ostře lomené skály nedalekých hor Hohentwiel. Respekt k možnostem pozemku a k proporcím prvního muzea jej poté vedl k stavbě do výšky. Obě čtyřposchoďové části budovy mají společné přízemí, z něhož vyrůstají věže, které jsou na jednotlivých úrovních vzájemné propojené různě uspořádanými můstky. Návštěvník se dostane do jednotlivých pater a částí budovy přes vysokou úzkou halu se schodištěm.
Fasáda vytváří nádherné světelné odlesky a vypadá jako vylomená z jednoho kusu kamene
Kromě několika málo betonových prvků bylo celé muzeum postaveno z cihel. Na fasádu použil architekt minerální vrchní omítku Sto Miral, do jejíž vrchní vrstvy nafoukali pracovníci realizační firmy skleněné částečky směsi StoEffekt Vetro, jejíž základem je recyklovaný skleněný granulát ze zrcadel. Tyto kousky skla vytvářejí na fasádě muzea ve dne i v noci fascinující světelné odlesky.
Vzorky těch nejoblíbenějších kreativních povrchů fasádních omítek StoSignature jsou snadno a bezplatně dostupné na www.sto.cz/fasady. Stačí vyplnit jednoduchý registrační formulář a vybrané vzorky povrchů omítek StoSignature poputují na vaši adresu.
Investor: Gabriela Unbehaun-Maier a Hermann Maier, Singen, Německo
Architekt: Daniel Binder, Gottmadingen
Kompetence Sto – exteriér:
Minerální vrchní omítka Miral R6, fasádní nátěr na bázi silikonové pryskyřice, nafoukané skleněné částečky StoEffekt Vetro
Kompetence Sto – interiér:
Akustický stropní systém StoSilent Distance, interiérové nátěry
Barevné a materiálové poradenství: Sto-Design
Realizace: Tip Top Bau GmbH, Hilzingen-Twielfeld
Foto: Martin Baitinger, Böbingen + Hans Noll, Rielasingen
Všechny informace o našich zateplovacích systémech najdete na www.sto.cz/fasady.
Přihláste se k odběru novinek
Prihlásiť sa k newsletteruPřihláste se k odběru novinek
Přihlásit se k newsletteruSdílejte článek se svými přáteli
Tweet
Papír ovlivnil podobu rekonstruovaného Muzea papíru v německém Dürenu
Skládání jako stavební princip je tématem od 90. let, ve svých pracích se jim zabývaly Zaha Hadid a Frank Gehry. Díky hladké, zářivě bílé omítnuté fasádě stavba vystupuje ze svého okolí - špička na úzké čelní fasádě je jasným architektonickým prohlášením. Inspiračním zdrojem nové architektury byly tři archetypy papíru: fasáda a okna působí jako skládaný papír, nápis na muzeu byl vytisknut do vnějšího pláště a v závislosti na úhlu pohledu a dopadu světla jsou na fasádě viditelné „vodoznaky“. Velké P nad vstupem je jedním z nejstarších známých vodoznaků, kterým kdysi výrobci papíru označovali své dílo. Také tah písma nápisu „Muzeum papíru Düren“ přitahuje pohledy. Ve dvou verzích, bílá na bílé, ale hladká omítka na drsné, v latince, ale jedním řádkem i v Braillově písmu poukazuje nápis na to, že tento dům chce oslovit svou výstavou také nevidomé a zrakově postižené návštěvníky.
Spára, která obepíná celou budovu, zdůrazňuje lehkost papíru jako materiálu a vyzdvihuje muzeum z okolní zástavby. Díky přístavbě získalo zařízení novy vstup vhodný pro muzeum a kromě toho se posunulo blíže k nedalekému Muzeu Leopolda Hoesche. Klaus Hollenbeck navíc vytvořil pro rekonstrukci a rozšíření Muzea papíru novou prostorovou a energetickou koncepci. Díky přístavbě druhého poschodí se celková plocha zvětšila z původních 400 m2 na současných 900 metrů čtverečních.
Investor: Město Düren, Německo
Architekt: Hollenbeck Architektur, Kolín n. Rýnem, Německo
Místo: Wallstrafse 2-8, Düren, Německo
Kompetence firmy Sto:
- předsazená provětrávaná fasáda s bezespárou omítkou na vnitřní nosné konstrukci bez tepelných mostů,
- fasádní barva bez biocidních látek s účinkem proti řasám a plísním, založeném na bionické bázi (StoColor Dryonic)
Realizační firma: Hubert Schleicher GmbH, Cáchy, Anstrich Wilden GmbH, Cáchy, Německo;
Fotografie: Guido Erbring, Kolín n. Rýnem, Německo
