
Fasáda s omítkou odrážející světlo na muzeu umění a aut v německém Singenu
Muzeum veteránů a moderního umění zvýšilo atraktivitu města mezi turisty
Ačkoli město Singen leží nedaleko Bodamského jezera, nepatří dosud mezi ty nejžádanější turistické cíle. Silná je zdejší orientace na průmysl a chybí zde i oblíbené pobřežní promenády. V roce 2013 byla ve městě dokončena novostavba muzea MAC – Museum Art & Cars a Singen tak učinil první krok k tomu, aby přilákal nové návštěvníky. Poté následovala další výstavní budova MAC 2, ve které je, podobně jako v prvním muzeu, vystaven výběr automobilových veteránů v kompozici se sbírkami moderního umění nadace Südwestdeutsche Kunststiftung. Obě muzea podpořil manželský pár Hermanna Maiera a Gabriely Unbehaun-Maier, který svěřil návrh obou budov místnímu architektovi Danielu Binderovi.
Monumentální architektura čerpá inspiraci v okolní krajině
Znalec římského filozofa a politika Senecy si tady snadno vybaví jeho výrok o tom, že každé umění je nápodobou přírody. Zatímco u první budovy se zvlněnými tvary byla inspirací místní krajina a nedaleká zřícenina hradu, u druhého muzea s hranatými stěnami zaujaly architekta ostře lomené skály nedalekých hor Hohentwiel. Respekt k možnostem pozemku a k proporcím prvního muzea jej poté vedl k stavbě do výšky. Obě čtyřposchoďové části budovy mají společné přízemí, z něhož vyrůstají věže, které jsou na jednotlivých úrovních vzájemné propojené různě uspořádanými můstky. Návštěvník se dostane do jednotlivých pater a částí budovy přes vysokou úzkou halu se schodištěm.
Fasáda vytváří nádherné světelné odlesky a vypadá jako vylomená z jednoho kusu kamene
Kromě několika málo betonových prvků bylo celé muzeum postaveno z cihel. Na fasádu použil architekt minerální vrchní omítku Sto Miral, do jejíž vrchní vrstvy nafoukali pracovníci realizační firmy skleněné částečky směsi StoEffekt Vetro, jejíž základem je recyklovaný skleněný granulát ze zrcadel. Tyto kousky skla vytvářejí na fasádě muzea ve dne i v noci fascinující světelné odlesky.
Vzorky těch nejoblíbenějších kreativních povrchů fasádních omítek StoSignature jsou snadno a bezplatně dostupné na www.sto.cz/fasady. Stačí vyplnit jednoduchý registrační formulář a vybrané vzorky povrchů omítek StoSignature poputují na vaši adresu.
Investor: Gabriela Unbehaun-Maier a Hermann Maier, Singen, Německo
Architekt: Daniel Binder, Gottmadingen
Kompetence Sto – exteriér:
Minerální vrchní omítka Miral R6, fasádní nátěr na bázi silikonové pryskyřice, nafoukané skleněné částečky StoEffekt Vetro
Kompetence Sto – interiér:
Akustický stropní systém StoSilent Distance, interiérové nátěry
Barevné a materiálové poradenství: Sto-Design
Realizace: Tip Top Bau GmbH, Hilzingen-Twielfeld
Foto: Martin Baitinger, Böbingen + Hans Noll, Rielasingen
Všechny informace o našich zateplovacích systémech najdete na www.sto.cz/fasady.
Přihláste se k odběru novinek
Prihlásiť sa k newsletteruPřihláste se k odběru novinek
Přihlásit se k newsletteruSdílejte článek se svými přáteli
Tweet
Skládaná fasáda pro novou uměleckou univerzitu
Soukromá univerzita Antona Brucknera pro hudbu, drama a tanec se nachází na kopci nad městem. Jaká byla vaše představa integrace budovy do okolí z hlediska územního plánování?
Naším cílem byla budova, která svým vzhledem připomene umělecké využití, ale která také dokonale zapadne do okolního prostředí. Zakřivená, organicky tvarovaná budova je jako socha nebo zhmotnění zvuku v parku. Leží v zatáčce ulice Hagenstraße a otevírá pohled na krásné staré stromy. Chtěli jsme využít zvláštnosti lokality - krásnou přírodu – a nabídnout ji samotným studentům. Proto si budova ve směru od ulice chrání přístupy. Směrem do parku je štíhlá a dovoluje přístup dennímu světlu. K dispozici je také venkovní schodiště, které může být využito pro koncerty pod širým nebem. Pro představu, jaká je velikost budovy: obložena je 365 prvky se světlých lamel, které propojují objekt s okolními stromy. Svébytnost a zvláštnost je hmatatelná i v interiéru – vnitřek je proměnlivý a je z něj vždy nádherný výhled na město, přírodu a horu Pöstlingberg. jsou to živé, světlem zaplavené a tekoucí prostorové sekvence s mnohonásobnými vizuálními vztahy. To znamená, že samotná budova působí jako zhmotnění zvuku, jako rezonanční „dutina“, která vzrušuje a inspiruje.
Lamelová fasáda je nejvýraznějším prvkem budovy. Z čeho vycházel váš návrh a jak byl realizován?
Lamelový šat na fasádě byl důležitým faktorem už v soutěži. Lamely poskytují nejen stínění, ale dávají stavbě lehkost a zvláštní hudební charakter. Vypadají jako na struny hudebního nástroje a obklopují budovu jako jemný závěs. V důsledku toho se zdá, že stavba je spojena s krajinou a okolními stromy. Kromě toho se lamely využívají pro ovládání světla v interiéru. V zimních měsících zachytávají postranní sluneční záření a směřují světlo hluboko do budovy, takže po celý rok zajišťují příjemný osvit místností. Nicméně, to, co vypadá tak lehké a snadné na papíře, je výzvou při realizaci. Zaoblené rohy a šikmé povrchy byly provedeny předsazeným zateplovacím systémem. Po dokončení pláště byly na fasádu umístěny dřevěné prefabrikované sendvičové panely s již nainstalovanými okny a finální povrchovou úpravou. Držáky lamel byly nainstalovány předem na dřevěné panely, takže samotná montáž lamel byla pak záležitostí několika týdnů. Další optickou hloubku dostal povrch fasády pomocí techniky úpravy povrchu štětcem, kterou realizační firma použila při aplikaci omítky. V závislosti na výskytu světla se tak na fasádě objevují nové jemně zrnité struktury.
Jaký má význam jemný jednobarevný odstín na fasádě této futuristické budovy?
Od začátku jsme viděli budovu zabalenou v jasných lamelových šatech. Za lamelami umístěná, o odstín tmavší omítka ve vertikálních pruzích, to ještě zvýrazňuje. Okna vypadají, jako by byly skryté za "šaty". Velmi světlé a decentní barvy posilují, podle našeho názoru, výrazné formy struktur a dávají budově lehkost a půvab.
Zvláštností budovy je přenos stínohry, vzniklé světelnými interakcemi, na vnitřní stěny a schodiště. Co je za tím?
Ve společných prostorách foyer „hraje“ budova podle návrhů umělců Iris Andraschekové a Huberta Lobniga. Jako součást projektu „Umění při stavbě“ jsme se v jury rozhodli pro tento nápad, protože obohacuje foyer univerzity s velkým citem a eleganci. Stěny jsou ručně malované v různých matných a lesklých odstínech bílé. Nátěry a stíny pak dávají vnitřním prostorám hloubku a vitalitu.























