Důstojné místo posledního rozloučení
Klasický pohřební rituál, kdy je zesnulý jeden nebo dva dny vystaven ve svém domě, už známe v Evropě jen z historických obrazů nebo filmů. Ten umožňoval všechny formy rozloučení - úřední, soukromé, intimní, sólo, v páru, nebo v malých skupinách. Budova pohřebního ústavu Velatorio de Jove v pobřežním městě Gijón ve španělské Asturii je postavena plně v duchu této tradice. S tímto cílem navrhovali autoři projektu i vnitřní prostory obřadní síně - ty podporují a dovolují všechny jednotlivé formy truchlení a posledního rozloučení v jeho nezkreslené a otevřené podobě.
Funkční smuteční obřadní síň
Budova, která je zapuštěná v jižním svahu a je téměř 80 metrů dlouhá, vypadá při pohledu ze silnice jako přízemní budova. Nad čtyři metry vysokým terénním navýšením ústí do přístavu velkorysé prosklení. Žádný náboženský symbol nenaznačuje skutečnou funkci budovy. Nápovědou je pouze nenápadný štít pohřebního ústavu blízko vjezdu vozidel v zadní části budovy a vyšší část objektu s parkovištěm. Až odtud, přibližně deset metrů nad úrovní ulice, odhalí budova svůj střešní prostor. Návštěvník vstupuje dovnitř vzadu, prostřednictvím věže ve tvaru krychle, ve které jsou výtah a schody. Za vchodem pak prochází velkým foyer. Poté se náhle ocitne v síni působivé délky, která se otevírá do obou stran. Celá jižní fasáda haly, která je rozdělena na dvě funkční oblasti, se velkoryse otevírá pohledem na městský přístav. V levé části je zóna pro občerstvení, napravo začíná asi 50 metrů dlouhá pasáž, která je rozdělena střešními nosníky a pěti skupinami sedaček, uspořádaných v pravidelných intervalech. Každá z nich označuje vstup do malého, intimního prostoru, jehož součástí je uzavřené atrium, šatna, WC, dva pokoje s čalouněnými sedadly pro pozůstalé a místnost s rakví.
Zesnulý zde zůstává jeden nebo dva dny. Vlastní pohřeb se pak koná na hřbitově. Architektům se podařilo dát veřejnému prostoru nejen tichou důstojnost, ale také příjemnou prostornost a přiměřenou intimitu. Velké a menší místnosti čerpají svou kvalitu z jednoduchosti a poklidu, dokonalé konstrukce a kontrastu světlých a tmavých ploch.
Denní světlo je vzrušující a navozuje efektní akcenty, využívá přitom světlíky, nádvoří a stínění. Koncepce umělého osvětlení podporuje zónování, strukturování a zvýraznění různých oblastí jak uvnitř, tak i venku. Současně se tady mohou pozůstalí loučit až s pěti zesnulými. Smuteční hosté proto nejsou v tomto prostorném interiéru nutně osamoceni. A pouze ti, kteří to chtějí nebo snesou, vstoupí do "vnitřního kruhu". A i tady si mohou pořád vybrat, zda se podívají na otevřenou rakev nebo ne. Koneckonců, rozloučení není otázkou denominace, a tak slouží tato budova jako nabídka žijícím a na počest zemřelých
Přihláste se k odběru novinek
Prihlásiť sa k newsletteruPřihláste se k odběru novinek
Přihlásit se k newsletteruSdílejte článek se svými přáteli
Tweet
Nárožní proluku v historickém centru města zastavěl jeden objekt se dvěma fasádami a třemi kategoriemi využití
Podle autora projektu, architekta Miroslava Pospíšila z atelier-r v Olomouci, si investor stavby přál, aby byl objekt rozdělen do tří kategorií: optika a na ni navazující zdravotnické zařízení, druhá samostatná komerční část, určená k pronájmu a konečně bydlení. I toto provozní rozdělení vedlo autorský tým k myšlence objemově rozdělit dům na dvě odlišné části. Navíc tak mohl lépe reagovat na strmé převýšení uliční čáry – výškový rozdíl byl víc než tři metry.
Výsledkem návrhu je objekt skládající se ze dvou částí. Dynamická světlá nárožní hmota akcentuje hranu na sebe kolmých ulic a současně pomocí výrazných prosklených ploch, kde vždy jedna strana je rovnoběžná se sklonem terénu, přispívá k lepšímu zapojení stavby do terénního profilu. Sousední tmavá hmota na severní straně má přísně klasické členění fasády, kde jsou na třech svislých osách umístěny otvory, které mají na patře vždy stejný rozměr. Objekt je tedy tvořen dvěma domy, které se dotýkají a tvoří jeden celek. Pojítkem mezi oběma částmi je prosklená nástavba na střešním plášti obou domů, která podtrhuje jejich jednotu a celistvost. Jižní část stavby v nároží v sobě zahrnuje optiku a oční ordinaci v přízemí, další ordinace a provozovny v patrech. Severní objekt pak obsahuje prostory zejména pro administrativu a služby. Nástavba slouží jako bytový prostor investora s přístupem na střešní terasu. Stavba získala hlavní cenu v kategorii novostavba Grand Prix architektů – Národní cena za architekturu v roce 2018.
Kreativní omítky formují dojem z architektury
Na výsledné podobě se výrazně podílely i fasádní zateplovací systémy Sto a textury a efekty kreativních fasádních omítek StoSignature. Nárožní objekt je zateplen izolací z EPS tl. 180 mm s omítkou imitující pohledový beton, resp. cementovou stěrku. Povrch tmavé fasády tvoří česaná omítka, která byla realizovaná na zateplení z minerální vaty tl. 200 mm požadované v tomto místě požárním řešením. Obě fasády musely projít několika koly schvalování vzorků ze strany památkové péče. Vzhled stavby i s těmito požadavky nakonec zůstal zachován dle prvotní studie. Fasádu světlé nárožní hmoty tvoří organické vrchní omítky se škrábanou strukturou Stolit K1,5 + Stolit MP v provedení StoBeton Svit, severní tmavý objekt zdobí lineární textura hrubozrnné modelační omítky Stolit Effect, probarvené tmavou fasádní barvou StoColor X-black. Lineární struktury dávají fasádě moderní, nezaměnitelnou podobu a umožňují tradiční řemeslné zpracování - ať už kartáčování, česání či metalické efekty.
Více informací o fasádách Sto a omítkách StoSignature najdete na stránkách www.sto.cz/fasady, kde si můžete zažádat o zaslání vzorků.
Projekt
Polyfunkčný objekt Vista Optic
Kompetence Sto:
Kontaktní zateplovací systém StoTherm Vario 1 s produkty 18 cm EPS GreyWall, StoGlassfasergewebe F, StoLevell Uni, StoPutzgrund, Kreativní omítky StoSignature Stolit K1,5 + Stolit MP v provedení StoBeton Svit, cca 200 m2
KZS StoTherm Classic MW, 20cm minerální vlna, StoArmat Classic, StoGlassfasergewebe F, Stolit Effect česaný + StoColor X-black, cca 300 m2
Místo
Valašské Meziříčí
Termín realizace
2017
Architektonické řešení a projekt
atelier-r, s.r.o. – Miroslav Pospíšil; spolupráce Daria Johanesová, Milena Koblihová, Martin Karlík, Robert Randys, Lucie Rohelová
Realizace
EFIOS spol. s r.o.
Fotografie
Tomáš Malý
