
Důstojné místo posledního rozloučení
Klasický pohřební rituál, kdy je zesnulý jeden nebo dva dny vystaven ve svém domě, už známe v Evropě jen z historických obrazů nebo filmů. Ten umožňoval všechny formy rozloučení - úřední, soukromé, intimní, sólo, v páru, nebo v malých skupinách. Budova pohřebního ústavu Velatorio de Jove v pobřežním městě Gijón ve španělské Asturii je postavena plně v duchu této tradice. S tímto cílem navrhovali autoři projektu i vnitřní prostory obřadní síně - ty podporují a dovolují všechny jednotlivé formy truchlení a posledního rozloučení v jeho nezkreslené a otevřené podobě.
Funkční smuteční obřadní síň
Budova, která je zapuštěná v jižním svahu a je téměř 80 metrů dlouhá, vypadá při pohledu ze silnice jako přízemní budova. Nad čtyři metry vysokým terénním navýšením ústí do přístavu velkorysé prosklení. Žádný náboženský symbol nenaznačuje skutečnou funkci budovy. Nápovědou je pouze nenápadný štít pohřebního ústavu blízko vjezdu vozidel v zadní části budovy a vyšší část objektu s parkovištěm. Až odtud, přibližně deset metrů nad úrovní ulice, odhalí budova svůj střešní prostor. Návštěvník vstupuje dovnitř vzadu, prostřednictvím věže ve tvaru krychle, ve které jsou výtah a schody. Za vchodem pak prochází velkým foyer. Poté se náhle ocitne v síni působivé délky, která se otevírá do obou stran. Celá jižní fasáda haly, která je rozdělena na dvě funkční oblasti, se velkoryse otevírá pohledem na městský přístav. V levé části je zóna pro občerstvení, napravo začíná asi 50 metrů dlouhá pasáž, která je rozdělena střešními nosníky a pěti skupinami sedaček, uspořádaných v pravidelných intervalech. Každá z nich označuje vstup do malého, intimního prostoru, jehož součástí je uzavřené atrium, šatna, WC, dva pokoje s čalouněnými sedadly pro pozůstalé a místnost s rakví.
Zesnulý zde zůstává jeden nebo dva dny. Vlastní pohřeb se pak koná na hřbitově. Architektům se podařilo dát veřejnému prostoru nejen tichou důstojnost, ale také příjemnou prostornost a přiměřenou intimitu. Velké a menší místnosti čerpají svou kvalitu z jednoduchosti a poklidu, dokonalé konstrukce a kontrastu světlých a tmavých ploch.
Denní světlo je vzrušující a navozuje efektní akcenty, využívá přitom světlíky, nádvoří a stínění. Koncepce umělého osvětlení podporuje zónování, strukturování a zvýraznění různých oblastí jak uvnitř, tak i venku. Současně se tady mohou pozůstalí loučit až s pěti zesnulými. Smuteční hosté proto nejsou v tomto prostorném interiéru nutně osamoceni. A pouze ti, kteří to chtějí nebo snesou, vstoupí do "vnitřního kruhu". A i tady si mohou pořád vybrat, zda se podívají na otevřenou rakev nebo ne. Koneckonců, rozloučení není otázkou denominace, a tak slouží tato budova jako nabídka žijícím a na počest zemřelých
Přihláste se k odběru novinek
Prihlásiť sa k newsletteruPřihláste se k odběru novinek
Přihlásit se k newsletteruSdílejte článek se svými přáteli
Tweet
Švýcarští a kosovští architekti navrhli v Prištině velkorysou vilu, otevřenou městu a krajině
V klidné obytné čtvrti Sofali, uprostřed zeleně, s otevřeným výhledem na město Prištinu, vyrostla velkorysá rodinná vila. Vysoká chodba spojuje pět samostatných budov, které se díky lehkému odsazení a plošnému prosklení optimálně přizpůsobují místní topografii a pohybům slunce. Vnitřní dispozice vily navazuje na její vnější podobu a v každém z kvádrů je tak umístěna jiná oblast využití. Společná jižní terasa přitom spojuje jak bazén, tak kuchyň i otevřený obývací pokoj ve vnějším prostoru. Posuvné prvky z horizontálních dřevěných lamel a dřevěné okenice, z nichž některé nepropouštějí žádné světlo, umožňují v případě potřeby dokonalé clonění. Sluneční lamely v hřejivém červeném odstínu tvoří přitažlivý kontrast se světlými stavebními tělesy a spolu s látkovými roletami fungují jako flexibilní obrazovky. Dvoupatrové křídlo s ložnicemi je odděleno od ostatních částí budovy a je orientováno směrem na východ. Rodině tak poskytuje maximální míru soukromí.
Různé materiály vytvářejí charakter jednotlivých zón a současně vyznačují i optický přechod do prudce se svažující zahrady
Na severně orientované fasádě bez oken se nachází vstup a šedě omítnutá garáž, takže reprezentativní jižní strana se může díky tomu využívat výhradně jako zahrada.
Důraz na použití precizních materiálů dokresluje i zateplení domu s fasádním zateplovacím systémem StoTherm Classic a fasádní omítka StoLotusan s technologií lotosového efektu®. Fasádní omítky a barvy s Lotosovým efektem neobsahují biocidy a přesto se vyznačují extrémně nízkou smáčivostí povrchu, což způsobuje, že povrchy jsou sušší a tím i lépe chráněné proti růstu řas a plísní.
Architekt:
Luca Gazzaniga Architetti, Logano, Švýcarsko
Mursell Arkitekt + Partners, Priština, Kosovo
Místo:
Dr. Shpetim Robaj, Priština
Kompetence firmy Sto:
fasádní zateplovací systém (StoTherm Classic) s fasádní omítkou s technologií lotosového efektu® (StoLotusan), interiérové barvy, podlahy
Realizační firma:
IMG Construction, Priština
Foto:
Enrico Cano, Como, Itálie























