Důstojné místo posledního rozloučení

Důstojné místo posledního rozloučení

Autor: stoadmin
8. 1. 2019
Pro pohřební službu Velatorio de Jove postavili architekti Alfredo Estebanez Garcia a Eduardo Garcia Diaz v Gijonu ve Španělsku jednoduché, ale důstojné místo posledního rozloučení. To je navrženo zcela v duchu tradičního domácího rozloučení se zesnulým. Je to nabídka pro pozůstalé, aby se s nebožtíkem rozloučili potichu, nebo s pohřebním obřadem. Realizace specifických požadavků na stavbu tohoto druhu je řešena z architektonického hlediska zvláště zajímavým způsobem.

Klasický pohřební rituál, kdy je zesnulý jeden nebo dva dny vystaven ve svém domě, už známe v Evropě jen z historických obrazů nebo filmů. Ten umožňoval všechny formy rozloučení - úřední, soukromé, intimní, sólo, v páru, nebo v malých skupinách. Budova pohřebního ústavu Velatorio de Jove v pobřežním městě Gijón ve španělské Asturii je postavena plně v duchu této tradice. S tímto cílem navrhovali autoři projektu i vnitřní prostory obřadní síně - ty podporují a dovolují všechny jednotlivé formy truchlení a posledního rozloučení v jeho nezkreslené a otevřené podobě.

 

Funkční smuteční obřadní síň

Budova, která je zapuštěná v jižním svahu a je téměř 80 metrů dlouhá, vypadá při pohledu ze silnice jako přízemní budova. Nad čtyři metry vysokým terénním navýšením ústí do přístavu velkorysé prosklení. Žádný náboženský symbol nenaznačuje skutečnou funkci budovy. Nápovědou je pouze nenápadný štít pohřebního ústavu blízko vjezdu vozidel v zadní části budovy a vyšší část objektu s parkovištěm. Až odtud, přibližně deset metrů nad úrovní ulice, odhalí budova svůj střešní prostor. Návštěvník vstupuje dovnitř vzadu, prostřednictvím věže ve tvaru krychle, ve které jsou výtah a schody. Za vchodem pak prochází velkým foyer. Poté se náhle ocitne v síni působivé délky, která se otevírá do obou stran. Celá jižní fasáda haly, která je rozdělena na dvě funkční oblasti, se velkoryse otevírá pohledem na městský přístav. V levé části je zóna pro občerstvení, napravo začíná asi 50 metrů dlouhá pasáž, která je rozdělena střešními nosníky a pěti skupinami sedaček, uspořádaných v pravidelných intervalech. Každá z nich označuje vstup do malého, intimního prostoru, jehož součástí je uzavřené atrium, šatna, WC, dva pokoje s čalouněnými sedadly pro pozůstalé a místnost s rakví.

Zesnulý zde zůstává jeden nebo dva dny. Vlastní pohřeb se pak koná na hřbitově. Architektům se podařilo dát veřejnému prostoru nejen tichou důstojnost, ale také příjemnou prostornost a přiměřenou intimitu. Velké a menší místnosti čerpají svou kvalitu z jednoduchosti a poklidu, dokonalé konstrukce a kontrastu světlých a tmavých ploch. 

Denní světlo je vzrušující a navozuje efektní akcenty, využívá přitom světlíky, nádvoří a stínění. Koncepce umělého osvětlení podporuje zónování, strukturování a zvýraznění různých oblastí jak uvnitř, tak i venku. Současně se tady mohou pozůstalí loučit až s pěti zesnulými. Smuteční hosté proto nejsou v tomto prostorném interiéru nutně osamoceni. A pouze ti, kteří to chtějí nebo snesou, vstoupí do "vnitřního kruhu". A i tady si mohou pořád vybrat, zda se podívají na otevřenou rakev nebo ne. Koneckonců, rozloučení není otázkou denominace, a tak slouží tato budova jako nabídka žijícím a na počest zemřelých

Fieldset
Gijon, Španělsko
Autor stavby
Alfredo Estebanez Garcia a Eduardo Garcia

Přihláste se k odběru novinek

Prihlásiť sa k newsletteru

Formulár sa odosiela, počkajte prosím...

Přihláste se k odběru novinek

Přihlásit se k newsletteru

Formulář se odesílá, počkejte prosím...

Sdílejte článek se svými přáteli

Základní škola v Gujan-Mestrasu

Autor: admin
17. 10. 2018
Zvenku uzavřená, uvnitř průchozí: žáci základní školy se ze všech tří staveb snadno dostanou ven na školní dvůr.

V malé obci u Arcachonského zálivu tvoři škola a školka jakési vzdělávací mini-centrum. Obě nesou jméno Julese Ferryho, který zavedl ve Francii v roce 1880 povinnou bezplatnou školní docházku. Celý architektonický návrh je založen na principu ochrany a oddělení – s překvapivě logickým a harmonickým výsledkem.

I přes poměrně velkoryse pojatý stavební program neměla nová budova základní školy v žádném případě působit dojmem, že byla do svého okolí vtěsnána násilně. Kancelář WIA Architectes proto posunula cely objekt na okraj parcely nepravidelného tvaru, takže plynule navazuje na sousední budovy školky. Nově vzniklá jídelna funkčně propojuje obě od sebe odvrácené stavební jednotky. Nové fasády tvoří pokračování vertikálního dřevěného obloženi původní budovy školky – tenké lamely, které tvoří vnější slupku školy, jsou ovšem výrazně elegantnější a novostavba tak vypadá mimo jiné i díky bílé omítce horního poschodí vysloveně svěže. Přestože škola působí navenek spíše uzavřeným dojmem, uvnitř je prostor zcela průchozí. Děti se prakticky odkudkoli rychle a bezproblémově dostanou, kam potřebuji.

V žádné části budovy nechybí kontakt s venkovním světem: ať již jsou to velká francouzská okna nebo otevřené prostory, patřící k učebně výtvarné výchovy. Také místo pro odkládání jízdních kol a zastřešenou halu pro přestávky chrání lamelová fasáda pouze směrem ven. Školní a mimoškolní aktivity se sice odehrávají pod jednou střechou, avšak zároveň jsou od sebe jasně odděleny. Počítačová místnost a víceúčelové prostory, mimo jiné s veřejně využitelnou multifunkční halou, jsou umístěny v zalomené části s vlastním přístupem zvenku.

Investor

Communaute d’Agglomeration du Bassin d’Arcachon Sud (COBAS), Arcachon, FR

Kompetence firmy Sto

zateplovací fasádní systém (StoTherm Vario), fasádní omítka s technologií lotosového efektu (StoLotusan)

Realizační firma

M.R. Enduits, Pugnac, FR

Fotografie

Manuel Panaget, Le Mesnil-le-Roi, FR

Fieldset
Allee des Pivoines, Gujan-Mestras, FR
Autor stavby
WIA Architectes, Latresne, FR

Přihláste se k odběru novinek

Přihlásit se k newsletteru

Formulář se odesílá, počkejte prosím...

Prihláste sa k odberu noviniek

Prihlásiť sa k newsletteru

Formulár sa odosiela, počkajte prosím...

Sdílejte článek se svými přáteli