Důstojné místo posledního rozloučení
Klasický pohřební rituál, kdy je zesnulý jeden nebo dva dny vystaven ve svém domě, už známe v Evropě jen z historických obrazů nebo filmů. Ten umožňoval všechny formy rozloučení - úřední, soukromé, intimní, sólo, v páru, nebo v malých skupinách. Budova pohřebního ústavu Velatorio de Jove v pobřežním městě Gijón ve španělské Asturii je postavena plně v duchu této tradice. S tímto cílem navrhovali autoři projektu i vnitřní prostory obřadní síně - ty podporují a dovolují všechny jednotlivé formy truchlení a posledního rozloučení v jeho nezkreslené a otevřené podobě.
Funkční smuteční obřadní síň
Budova, která je zapuštěná v jižním svahu a je téměř 80 metrů dlouhá, vypadá při pohledu ze silnice jako přízemní budova. Nad čtyři metry vysokým terénním navýšením ústí do přístavu velkorysé prosklení. Žádný náboženský symbol nenaznačuje skutečnou funkci budovy. Nápovědou je pouze nenápadný štít pohřebního ústavu blízko vjezdu vozidel v zadní části budovy a vyšší část objektu s parkovištěm. Až odtud, přibližně deset metrů nad úrovní ulice, odhalí budova svůj střešní prostor. Návštěvník vstupuje dovnitř vzadu, prostřednictvím věže ve tvaru krychle, ve které jsou výtah a schody. Za vchodem pak prochází velkým foyer. Poté se náhle ocitne v síni působivé délky, která se otevírá do obou stran. Celá jižní fasáda haly, která je rozdělena na dvě funkční oblasti, se velkoryse otevírá pohledem na městský přístav. V levé části je zóna pro občerstvení, napravo začíná asi 50 metrů dlouhá pasáž, která je rozdělena střešními nosníky a pěti skupinami sedaček, uspořádaných v pravidelných intervalech. Každá z nich označuje vstup do malého, intimního prostoru, jehož součástí je uzavřené atrium, šatna, WC, dva pokoje s čalouněnými sedadly pro pozůstalé a místnost s rakví.
Zesnulý zde zůstává jeden nebo dva dny. Vlastní pohřeb se pak koná na hřbitově. Architektům se podařilo dát veřejnému prostoru nejen tichou důstojnost, ale také příjemnou prostornost a přiměřenou intimitu. Velké a menší místnosti čerpají svou kvalitu z jednoduchosti a poklidu, dokonalé konstrukce a kontrastu světlých a tmavých ploch.
Denní světlo je vzrušující a navozuje efektní akcenty, využívá přitom světlíky, nádvoří a stínění. Koncepce umělého osvětlení podporuje zónování, strukturování a zvýraznění různých oblastí jak uvnitř, tak i venku. Současně se tady mohou pozůstalí loučit až s pěti zesnulými. Smuteční hosté proto nejsou v tomto prostorném interiéru nutně osamoceni. A pouze ti, kteří to chtějí nebo snesou, vstoupí do "vnitřního kruhu". A i tady si mohou pořád vybrat, zda se podívají na otevřenou rakev nebo ne. Koneckonců, rozloučení není otázkou denominace, a tak slouží tato budova jako nabídka žijícím a na počest zemřelých
Přihláste se k odběru novinek
Prihlásiť sa k newsletteruPřihláste se k odběru novinek
Přihlásit se k newsletteruSdílejte článek se svými přáteli
TweetSeznamte se s aktéry letošních November Talks 2018
Projekt, který začali zastupitelé Nice výběrem špatného stavebního pozemku, dokázal Marc Barani - vzděláním architekt a antropolog - restartovat tak, že našel vhodnější místo, rozpoznal jeho potenciál a navrhl řešení, které povýšilo projekt technické infrastruktury na ozdravný zásah pro dříve hendikepovanou část města. Nový terminál, včetně budovy údržby, kanceláří, parkoviště a parku se vynořil na místě, od kterého nikdo nic nečekal, mezi dálnicí a sídlištěm ze 70. let 20. století. Svým tvarem se napojil na složité komunikace, využil výhledu na moře a sousednímu sídlišti přidal chybějící veřejný prostor a služby.
Ukázky projektů a realizací kanceláře Marc Barani Architecte
Tramvajový terminál v Nice, Francie, 2007
Foto dokumentace
Parkoviště na letišti v Nice, Francie, 2012
Foto dokumentace
Most Érica Tabarlyho, Nantes, Francie, 2011
Foto dokumentace
Most Renault, Boulogne-Billancourt, Paříž, Francie, 2009
Foto dokumentace
Vize i realizace úspěšné slovinské kanceláře Bevk Perovic Arhitekti představil v pondělí 12. listopadu 2018 architekt Vasa J. Perović.Projekty Vasy Peroviće a jeho partnera Matiji Bevka mnohokrát zvítězily v mezinárodních soutěžích a jejich realizace jsou známé svou řemeslnou kvalitou a společenskou zodpovědností. Motto kanceláře „všechno záleží na okolnostech“, ukazuje na význam, který architekti dávají kontextu, jenž v podobě fyzických, společenských, nebo i psychologických aspektů vždy určuje finální podobu a vyznění jejich staveb. „Vždycky myslíme na to, že naše práce končí stavbou/schránkou, která se později může stát rámcem pro osobní vyjádření uživatele. Naše domy jsou jako platformy, na nichž se postupně odvíjí život. Naše architektura jen poskytuje možnosti, nepřináší pevně daná řešení,“vysvětluje Perović. Architekti jsou laureáty Evropské ceny za současnou architekturu pro začínající architekty (2009), Kunstpreis Berlin (2006), několikanásobnými nositeli slovinské Plečnikovy ceny za architekturu. V roce 2012 bylo práci ateliéru věnováno monografické číslo časopisu El Croquis 160: Bevk Perović 2004–2012 Condicionalismo. V Praze se kancelář již jednou prezentovala v roce 2012 výstavou Blow up v Galerii Jaroslava Fragnera v Praze. V současné době spolupracuje s Karlín Group na 3 pražských projektech. Vasa J. Perović je v tomto akademickém roce též hostujícím profesorem na FA ČVUT, jeho společník Matija Bevk byl členem mezinárodní odborné poroty České ceny za architekturu 2017.
Ukázky projektů a realizací kanceláře Bevk Perovic Arhitekti jsou k dispozici na následujících odkazech
Soutěž na obytný mrakodrap, Vídeň, 1. cena, 2018
Foto dokumentace
Block B, superlofty Karlín, Praha, 2015 (projekt)
Foto dokumentace
NUK 2, Národní a univerzitní knihovna 2, Lublaň, soutěž 2012, 1. cena
Foto dokumentace
Soutěž na novou galerii a kasematy, Vídeň, 1. cena, 2016
Foto dokumentace
O své více než 40leté architektonické a tvůrčí zkušenosti se 19. listopadu 2018 podělí významný argentinsko-katalánský architekt a malíř Mario Corea, přední odborník na zdravotnické stavby, jednu z nejnáročnějších disciplín v architektuře.Mario Corea je zakládajícím partnerem Mario Corea Arquitectura, architektonické kanceláře sídlící v Barceloně a v Buenos Aires. Záběr její práce sahá od rozměrných projektů, jako jsou nemocnice a sportovní stadiony, po menší projekty poliklinik a škol fungujících na lokální úrovni. Kancelář vychází z více než 40leté zkušenosti s tvorbou architektury po celém světě, jejímž hlavním cílem je, aby každý projekt byl skutečným objektem veřejné architektury přispívajícím k městské identitě a smyslu pro místo. „Odjakživa jsem chápal, že na počátku každého projektu je město. Město, které se den za dnem samo přestavuje a my, architekti, máme za úkol vytváření každodenní architektury, která tvoří jeho strukturu a udává scénář každodenního života,“říká Mario Corea. Mario Corea Hon. FAIA studoval architekturu na Universidad del Litoral in Rosario v Argentině a na Graduate School of Design na Harvardu. Svoji praxi začínal v USA v 60. letech u Josepa Lluís Serta a Paula Rudolpha. Je nositelem řady významných mezinárodních cen, čestným členem Amerického institutu architektů (AIA) a laureátem Národní ceny za architekturu, udělované Ministerstvem kultury Argentinské republiky (2016). Mezi lety 1976 a 2007 byl profesorem na Escuela Superior de Arquitectura del Vallès a dalších univerzitách. Od roku 2015 je Mario Corea akademickým ředitelem LA(H)B – Laboratory of Architecture for Healthcare (Laboratoř architektury pro zdravotnictví) v Barceloně, platformy pro výzkum nových konceptů v navrhování zdravotnických staveb. Kromě vývoje modulárních a industrializovaných nemocnic se LA(H)B zaměřuje na vzdělávání architektů ve specializovaných postgraduálních a magisterských studijních programech.
Ukázky projektů a realizací kanceláře Mario Corea Arquitectura jsou k dispozici na následujících odkazech
Nemocnice v Mollet del Vallès, Barcelona, Španělsko, 2010
Foto dokumentace
Knihovna Carles Rahola, Girona, Španělsko, 2014
Foto dokumentace
Nemocnice CEMAFE, Santa Fe, Argentina, 2017
Foto dokumentace
Centrum trestního soudnictví, Santa Fe, Argentina, 2017
Foto dokumentace
Listopadové vize zakončí 26. listopadu 2018 mladý francouzský architekt Grégoire Zündel, jehož ateliér AZC má v portfoliu kromě bytových, občanských a dopravních staveb také obří designové objekty.V souvislosti s vyhlášením výsledků soutěže na nový moderní most přes Seinu informovala francouzská média o tom, že turisté budou moct k Eiffelově věži doskákat! Kancelář AZC do soutěže totiž přihlásila nafukovací trampolínový most, koncipovaný tak, aby lidi bavil a zprostředkoval jim úžasný pocit volnosti a lehkosti. Tvoří ho samonosná konstrukce sestavená ze tří modulů, na principu nafukovacího kruhu o průměru 30 metrů s obří trampolínou uprostřed. V projektu tohoto inovativního městského mostu, jehož prototyp se nyní testuje na jezeře Banyoles ve Španělsku, se výstižně odráží filosofie ateliéru AZC. Věří, že „nejlepší způsob, jak předpovědět budoucnost, je vytvořit ji“ (citát Petera Druckera, zakladatele moderního managementu). Grégoire Zündel a jeho partnerka Irina Cristea patří k nejmladší generaci architektů, které zajímá udržitelnost – rozmanitost – inovace a soulad mezi globálním a lokálním kontextem s cílem zlepšit kvalitu života lidí, napříč obory a měřítky. Jejich kancelář zvítězila v řadě architektonických soutěží, v současné době mají ve výstavbě čtyři stanice metra v Paříži a čtyři v Rennes, a pracují na studii nové stanice do Lyonu. Grégoire Zündel a Irina Cristea jsou autory publikace Time for Play. Why architecture should take happiness seriously (Čas na hru. Proč by architektura měla brát štěstí vážně), vydané renomovaným architektonickým nakladatelství Actar Publishers v roce 2016.
Ukázky projektů a realizací kanceláře AZC jsou k dispozici na následujících odkazech
Skákací most přes Seinu, Paříž, Francie, soutěž ArchTriumph 2012
Foto dokumentace
Stanice pařížského metra, Paříž, Francie, ve výstavbě
Foto dokumentace
Pavilón Míru, Londýn, Velká Británie, soutěž ArchTriumph, realizace 2013
Foto dokumentace
